Testy
Rozum v hrsti. Fiat Tipo Kombi
Může být auto ze staré školy lepší než modernější konkurence? Překvapivě docela snadno.
18.6.2017, Martin Müller
Fiat Tipo Kombi je zajímavá alternativa.

„Jak teda pojmenujeme to naše prodloužené Tipo? Bude to Weekend, MultiWagon nebo SW?“ „Ne. Pojmenujeme ho Kombi.“ A takhle to asi při návrhu Fiatu Tipo bylo se vším. Italové se zkrátka nezatěžovali přílišným zesložiťováním a celý charakter auta je opřen o jednoduchost a uživatelskou bezstarostnost, která je z dlouhodobého hlediska tím nejcennějším, co lze od levného auta chtít. Jednoduchost je tu dotažená skoro až k dokonalosti a nebýt několika zbytečných přešlapů, koupil bych si testované provedení Lounge za současných 477 900 Kč snad raději než Octavii. (Nevěřím, že jsem to napsal.)

Fiat Tipo Kombi není vůz, který obstojí v případě, že na něj budete hledět z pozice prémiového zákazníka. Pro všechny ostatní ale představuje perfektní alternativu k zaběhnutým modelům a co víc, v mnohém tyto vozy dokonce předčí. Jezdí tiše, měkce a je také dostatečně prostorný. Zároveň ale není natolik drahý, abyste se při parkování na sídlišti museli budit s hrůzou, že vám ho někdo odřel. Díky kompaktním rozměrům (podle mě ho uvnitř stejně někdo nafouknul) se s ním dostanete i do těsnějších míst, kterých je díky parkovacímu „umu“ českých řidičů vždy dostatek.

Sympatický dospělák

Tipo Kombi jednoznačně boduje svým vzhledem. Testovaná výbava Lounge s chromovým paketem, zatmavenými okny, příplatkovými sedmnáctkami a zajímavou červenou barvou vytváří z nenápadného Fiatu fešáka ověnčeného aurou dospělosti. Konkurent Rapidu? Ani náhodou, dívejte se klidně ještě výš.

Auto navíc i uvnitř působí festovně a rozhodně není nepříjemné. Palubní deska vyčnívá až překvapivě vysoko a její dominantou se stal 7palcový dotykový displej, který se posádku snaží naučit anglicky (češtinu sem nedali). Nebýt výčnělku u pravého kolena řidiče, nevadil by mi ani tvrdý plast, který tu v rámci úspor výroby zkrátka být musel. Jasně, ergonomie rozhodně není na úrovni zmiňované Octavie a rovněž Rapid má interiér logičtěji a přehledněji uspořádán. Tipo je však nezvyklým pojetím sympatické a svou osobnost vám naservíruje bez přetvářky.

Vadí mi ale zbytečný prolis v opěradlech sedadel, stejně jako vysoko umístěné páčky pod volantem. Prolis v případě správně zvolené řidičské pozice tlačí do zad a páčka blikačů s příliš jemnou mechanikou je u volantu tak nešikovně, že není problém zablikat při zapínání blinkrů také dálkovými světly. A když už jsme u dálkových světel – patří k těm horším, protože nejsou schopna osvětlit širokou plochu před vozem a omezují se pouze na úzký kužel. V zatáčkách v noci tedy opatrně… Naopak ale oceňuji možnost trvalého vypnutí systému start/stop, auto si jeho deaktivaci pamatuje. Vhod přijde i vcelku chytrý adaptivní tempomat, který pří jízdě za pomaleji jedoucím vozem okamžitě přidá, jakmile vyhodíte blinkr.

Emotivní diesel s čilou náturou

Tipo Kombi s motorem 1.6 MultiJet se předjíždění rozhodně nebojí. Motoru sice dost trvá, než nafoukne své turbodmychadlo, pak ale vyráží s elánem, kterým se řadí rovnou mezi dvoulitry. Koneckonců, 320 Nm točivého momentu měla před pár lety jen hrstka chrochtajících čtyřválců. Testovaný MultiJet o výkonu 88 kW však v reálu konkuruje především koncernovému 1.6 TDI o síle 81 kW (verzi 88 kW Škoda dodává pouze do Superbu). Jak taková konfrontace dopadne? Představte si nejdřív diskuzi v německé rodině. Ticho, klid, nulové emoce. A proti tomu tu máme nefalšovanou Itálii, kde židle létají vzduchem, manželka trénuje hlasivky a nakonec nechybí ani vášnivé usmiřování.

Tak přesně taková je výbušná šestnáctka od Fiatu. Má své vady pramenící z částečné nevyspělosti, ale právě proto si ji dost možná ještě více oblíbíte. Motor trpí výrazným turboefektem, kdy se do 1750 otáček zhola nic neděje, a pak najednou vystřelí. Síly má ale překvapivý nadbytek a není tak problém s předjížděním pomalu jedoucích aut, statečným zrychlováním v kopcích a dokonce ani s udržením vyššího rychlostního průměru. Hranice 3000 otáček totiž na šestý rychlostní stupeň padne až při 170 km/h.

Nejen, že motoru taková rychlost nevadí, ale dokonce umí jet i vcelku rychle a zároveň nadprůměrně úsporně. Podobně svižná jízda se totiž odehraje jen za 6,2 litru, a jakmile vás zbrzdí provoz, okamžitě jste pod 6litrovou hranicí. Předpisové tempo pak znamená o litr nižší čísla a vyloženě defenzivně se dá jet okolo 4 litrů na 100 kilometrů. V takovém režimu pak ale opět vynikne nevyspělost šestnáctky – docela ráda si zaduní.

Kola dělají (lepší) auto

Tipo Kombi svým jízdním projevem nepřekvapí. Je totiž stejně prosté, jako jeho pojmenování. Rozhodně ale doporučím připlatit si za sedmnáctipalcové ráfky, s nimiž auto dostane pneumatiky o rozměru 225/45. Tipo má bytelný podvozek, takže větší kola v pohodě zvládne a výrazně se tím zlepší jízdní vlastnosti a hlavně chuť auta zatáčet. Přitom i na zmiňovaných kolech spolehlivě vyžehlí většinu průměrných nerovností včetně děr a zlomů. Není příliš uhoupané, není příliš měkké a není rozhodně ani příliš tvrdé. Je ale upřímně také dost nevýrazné a v jistých momentech vlivem méně přesného a odtažitého řízení působí trochu nečitelně.

V utaženějším oblouku máte pocit, že kola ještě nějakou tu přidanou zátěž snesou, když tu najednou – Tipo nezatočí. Rovněž zábavnou přetáčivost v nájezdech zřejmě u Fiatu považují za sprosté slovo. Rozhodně tak nejde o vůz, od kterého byste si měli slibovat něco víc, a dát si na něj větší kola ještě neznamená udělat z něj motokáru. Je s nimi ale výrazně, výrazně lepší a za těch pár decibelů, o které je jízda hlučnější, oněch 3 700 Kč (jen tolik chce Fiat za větší kola) nepochybně stojí. Z pohledu jízdního chování jde na poměry kategorie o přijatelný průměr, a protože podobný vůz si za účelem řízení mnoho lidí nepořídí, nevýrazný a gumový projev kompaktního Fiatu mi zas tolik nevadil.

Jde o jednoduché auto, které člověka úsporně a celkem tiše přepraví z jednoho místa na druhé, aniž by byl po cestě příliš unavený. Přesně s takovým posláním nám Fiat nové Tipo Kombi seslal a nutno souhlasit, že vytyčený cíl byl do puntíku splněn. Ano, Fiat Tipo Kombi má sice pár much a některé neobhájí ani rozumnou cenou, jeho konkurentem bych ale upřímně být nechtěl. Poměr cena/výkon/užitná hodnota hovoří dost jasně.