Testy
Dokonalá proměna. Nissan Micra 0.9 IG-T
Nová Micra náležitě vyrostla a dospěla. Je také daleko elegantnější a v neposlední řadě nabízí jeden z nejzajímavějších interiérů ve své třídě, který se blýská měkčenými materiály, konektivitou, ale třeba i reproduktory v hlavové opěrce řidiče. Je to ale pořád Micra?
10.8.2017, Martin Müller
Nový Nissan Micra 0.9 IG-T je větší, ale pořád lehký.

Při vývoji nového modelu stojí každá automobilka před zásadním rozhodnutím - buďto půjde cestou evoluce s postupným vylepšováním, anebo přistoupí k radikálním změnám, které nový model od základů přetvoří. Nissan si vybral druhou cestu. Nová Micra je úplně jiným autem, což japonskou automobilku staví do pozice, v níž nemá jisté ani ty stávající zákazníky. Vnější design se ale povedl. Auto působí daleko dynamičtěji a definitivně přišlo o bublinoidní výraz, který se s Micrami táhnul po desetiletí.

Všechno je jinak

Novinka hostí výrazně užší masku chladiče s protaženými světlomety, potěší dynamickými prolisy na bocích a v neposlední řadě se vymyká zkosenou zádí ve stylu hatchbacků vyšších tříd. S nimi ostatně zdařile koketuje. Oproti předchůdkyni je totiž delší o 17 centimetrů. Parkování v městských uličkách už tedy nebude tak snadné. Na oplátku si ale můžete připlatit za soustavu čtyř kamer, které pohledem z vrchu monitorují celé okolí. A to je u malých aut vzácnost.

Pohled na obraz z kamer nás přesouvá do interiéru, který je při prvním osedlání velmi příjemný. Palubní deska překvapí obšitím umělou kůží a přívětivou ergonomií s volantem, který dobře padne do ruky. Nissan se chlubí, že konstrukci interiéru navrhovali jak dvoumetroví čouháni, tak útlé ženy s výškou jen o málo přesahující metr a půl. Pozici za volantem si proto najdete poměrně snadno. V interiéru je vše na dosah a s přehledností, snad kromě menu centrálního displeje, vážně není problém.

Pastva pro uši

Najde se ale i několik nelogických paradoxů, v nichž Micra zbytečně ztrácí. Nelze si například připlatit zadní elektricky ovládaná okna a výplně dveří jsou z jednoho kusu tvrdého plastu, což nevypadá pěkně. Nejlepší není ani boční vedení předních sedadel a překvapivě málo místa zbývá pro cestující na sedadlech vzadu. 

Zavazadelník ale na oplátku nabídne objem 300 litrů a již zmíněný audiosystem Bose s reproduktory v hlavové opěrce umí jízdu opravdu zpříjemnit. Micra navíc není hlučná, překvapí jak dobrým odhlučněním podvozku, tak hladkým prořezáváním okolního vzduchu při dálničních rychlostech. Pro poslech hudby tedy takřka ideální malé auto. Reproduktory v hlavové opěrce řidiče ale přece jednu nevýhodu mají - asi víte, jaké to je, když na vás někdo mluví, zatímco sedíte se sluchátky. Rozhovor s řidičem při intenzivnějším poslechu hudby prostě neproběhne.

Jen jedna tuna!

Ale dost bylo nudných řečí. Na vzhled, výbavu a interiér si názor stejně udělá každý sám. Důležité je, že nová Micra s přeplňovaným tříválcem a manuální převodovkou váží jen několik málo kil přes jednu tunu a s výkonem 66 kilowattů slibuje zajímavé svezení. V útrobách testované novinky se ukrývá dobře známý motor 0.9 TCe, jaký má třeba i Clio, zástupci Nissanu však upozorňují, že kromě pohonné jednotky nemají oba modely nic společného. Nová Micra stojí na samostatné platformě Nissanu a pravdou je, že jako Renault rozhodně nejezdí. Je úplně jiná.

Na hladkém asfaltu si doslova libuje. Sedmnáctipalcové pneumatiky se statečně zakusují do asfaltu a měkčí naladění podvozku dovoluje bez větších pochybností překonávat většinu ostřejších výtluků. Menší potíž však začíná v momentě, kdy přijdou terénní vlny. Micra najednou prozrazuje necitlivou zadní nápravu a začíná znatelně odskakovat. Až doposud solidní dojem z robustního a poměrně bytelného malého auta se najednou vytrácí a jako řidič okamžitě víte, že řídíte lehkou váhu. Jako by ta muší váha byla najednou na škodu, což ve světě, který se snaží o co nejlehčí auta, působí paradoxně.

Tříválec, který vás nesežere

Chod pětistupňové převodovky se zdá být až zženštěle jemný, řízení je ale nastaveno spíše neutrálně. Posilovač není přehnaně aktivní a Micru tak při cestovních rychlostech nemusíte zběsile lovit po silnici jen proto, že se trochu otřete o volant. Zbytek vozu byl ale ponechán v městském nastavení, a to je dobře. S Microu odjakživa raději jezdily spíše ženy.

Dynamika v nižších rychlostech není tak špatná. Motor sice trpí citelnou prodlevu na sešlápnutí plynu, od zhruba 2000 až 2500 otáček ale statečně zatahuje a jeho nástup graduje až k 5500 otáčkám. Dále už chuť zrychlovat znatelně polevuje a vyplatí se přeřadit. Následuje chvilková prodleva s mírným zhoupnutím karoserie na měkčím podvozku a jede se dál.

Vlivem nízkého valivého odporu s poměrně dobrou aerodynamikou potěší i spotřeba paliva. Dacia Sandero se stejným motorem jezdí klidně za 8-9 litrů na 100 kilometrů. To Micra neumí. Při „tříválec drásající jízdě“ sice pojedete za 12, běžný provoz v kombinaci město - venkov - město však nepřesáhne 6,5 litru. A není problém jezdit i za menší peníze. Tohle by určitě šlo.

Je to pořád Micra?

V konečném součtu tu tedy máme o dost větší auto, které je tiché, měkké, na hladkých silnicích slušně funguje a neurazí ani cenou. V základu stojí už 259 000 Kč. Nová Micra by navíc časem měla nahradit také Nissan Note, který se dlouhodobě neprodává podle představ. Nárust rozměrů dovolí mezeru po větším kolegovi šikovně zaplnit.

Vraťme se ale k původní otázce: „Je to pořád Micra?“ S potěšením musím konstatovat, že je! Tváří se sice jako o dost větší a dospělejší auto. kterým vlastně i je. Všudypřítomná lehkost a snadná manipulovatelnost se však z jejího charakteru nevytratila, přestože si v moderním světě namísto prťavých rozměrů pomáhá kamerami. A to je potěšující zpráva.