Testy
Bez turba to (ne)jde. Test Mazdy 3 s dvoulitrem
Kdysi hrdý nápis Turbo na zádi už se dnes nenosí. Není potřeba, pod kapotou mají turbo skoro všechna auta. Má vůbec v dnešní době vychytaných turbomotorů smysl snaha o poctivou atmosférickou jednotku?
30.6.2017, Martin Müller
Mazda 3 se drží atmosferických motorů.

Už před lety vzbudila Mazda tímhle odvážným krokem náležitý poprask. Aby měl vůz o velikosti Golfu dvoulitrový atmosferický motor? To se už dlouho nestalo. Byl to ale krok k úspěchu, protože Mazdě zajistil pozornost klíčové skupiny zákazníků, kterou baví řídit. Prodeje trojky se vyšvihly k nebesům. Jenomže i dobrá a úspěšná auta stárnou, a po letech proto musel přijít facelift.

Neviditelná modernizace

Těžko však soudit, zda se facelift Mazdě povedl. Japonci se asi báli, aby něco nepokazili, když se tak dobře prodává. Pokud totiž nepatříte mezi zarytého fanouška značky, zřejmě ani netušíte, že nějaká modernizace proběhla. Změny jsou opravdu nepatrné a spíše než nárazníky prozrazují novější trojku výraznější světla s LED optikou a nové barvy laků karoserie. Ani uvnitř se mnoho nezměnilo. 

Budu však upřímný, Mazdě 3 ve variantě Sedan to i po letech nebývale sluší. Stále působí velmi svěže a nevyváženost krátké zadní části dohání osobitými ženskými křivkami. Přidejte 18palcová kola s hlubokou modrou perletí a stojí před vámi jedno z nejhezčích aut nižší střední třídy. Uvnitř pak potěší nízkou pozicí za volantem, dostatečně bytelnými sedadly a nakonec i přívětivou prostorností, kterou ocení hlavně cestující na zadních sedadlech v oblasti kolen a hlavy. Zavazadelník malého sedanu ale nepatří k největším. Objem 419 litrů je nutné vnímat spíše jako daň za splývavou záď.

Jin a jang

Mazda 3 je v testovaném provedení zaměřena hlavně na rodinu a Japonci ji proto se silnějším z dvojice čtyřválcových dvoulitrů v nabídce značky nenabízejí. Pokud se tedy chcete držet novodobého poselství Mazdy a mít pod kapotou relativně velkou atmosféru, zbývá vám jediná volba - Skyactiv-G120 s 88 kilowatty. I slabší jednotka má nicméně stejný točivý moment jako silnější verze a testované Mazdě při klidné jízdě poskytuje dostatek dynamiky. Motor navíc oslní rychlou odezvou na plyn, která je ještě podpořena vysloveně mechanickým manuálním řazením. Až doposud skvělý výsledek. Jenomže co když chcete jet rychleji?

Výsledek je dvousečný. Buď zažijete řidičskou nirvánu ze starých časů, anebo vás prostě a jednoduše bude bolet hlava. Dvoulitrová atmosféra se sice chlubí extrémně vysokým kompresním poměrem 14:1, který nemá daleko k dieselům (proto poskytuje značnou část točivého momentu už v nízkých otáčkách), opravdová síla jí ale chybí. A to i přes úžasně nízkých 1 206 kilogramů hmotnosti. Motor tak musíte točit. Myslím opravdu točit! Pokud toužíte dosáhnout na papírovou dynamiku vozu, podíváte se velmi často i nad 6 000 otáček. A z toho plyne jediné - řízný zvuk atmosferického dvoulitru si budete buď užívat, nebo jej začnete nenávidět.

Mechaničnost a vůbec celkový projev motoru včetně zvuku se mi líbí. Na druhé straně se kombinace daných vlastností v sedanu určeném zejména pro rodinu jeví poněkud kontroverzně. S touto Mazdou totiž opravdu rychlí nikdy nebudete, a přesto se na vás snaží přenést sportovního ducha, který v ní vězí. Osobně bych slabší dvoulitr daleko raději viděl třeba v nové Mazdě MX-5. Rodinnému autu by víc než neustálé vytáčení slušelo více síly a s tím spojený klidnější charakter jízdy. Ostatně by to dobře ladilo také k pohodlnému nastavení podvozku.

Jízda na úrovni

Za dobrý dojem z jízdy může především skvěle řešený podvozek s funkcí vektorování točivého momentu. Chytrá elektronika předním kolům buďto přidává, nebo ubírá točivý moment přesně podle aktuální situace - především podle zatížení kol, natočení volantu, ale také nájezdové rychlosti. Z velmi poddajného a měkce nastaveného sedanu se tudíž stává schopné náčiní. A v zatáčkách se navíc ani nenadřete. Vůz se sice nahne na vnější kolo, následně ale s grácií zatočí a ještě ke všemu bezprostředně reaguje na sebemenší otočení volantem. Popravdě řečeno, řízení je možná až příliš rychlé (a bohužel i bez zpětné vazby), ovšem když si na něj zvyknete, užijete si, jak lehce se Mazda 3 řídí. 

Stále však platí, že malé sedany bývají zpravidla oblíbenější v zemích na východ od našeho území, čemuž podvozkové naladění testované Mazdy odpovídá. Kvalita tamních silnic často není valná a sedan je proto plavnější a také poddajnější. Díky tomu je nicméně testovaná trojka velice schopná v pohlcování ostrých děr a výtluků. Rána se totiž neozve ani za situace, kdy jako v našem případě jezdíte na 18palcových kolech. Vždy uslyšíte jen tlumený ráz, který tuhá karoserie pohltí a bez výraznějších otřesů pokračujete v cestě.

Musíte vědět, co chcete

Pro koho je tedy tato sportovně nesportovní Mazda vhodná? Japonská automobilka cílí kompaktní sedan na mladé rodiny. Pro ně se však popravdě lépe hodí některý z turbomotorů, kterých je v nabídce konkurence spousta. Takový motor nevyžaduje tolik pozornosti při řízení a také se s ním snadněji předjíždí. Tedy za předpokladu, že nepotřebujete být nutně vtaženi do řízení.

Jistou část klientely nižší střední třídy ale jistě tvoří i řidiči toužící po mechanickém a agilním svezení. No a právě ti představují námi hledanou skupinu, která se do Mazdy 3 zamiluje již od prvních kilometrů. Mazda 3 je jednoduše vozem pro řidiče. Pro řidiče, kteří milují staré časy a díky odvážnosti Japonců si je mohou dnes a denně připomínat. A facelift? Ten na tom nic nezměnil.

V případě testovaného sedanu s motorem Skyactiv-G120 se však cílová skupina ještě mírně zužuje. Nesmí to totiž zároveň být jedinci, kteří jsou sportovně založení až příliš. Slabší z obou dvoulitrů na to, aby ukojil choutky po sportovní jízdě, jednoduše nemá. Bezprostřednost sportovně laděného motoru ale zprostředkovat dokáže. Pokud tedy toužíte po mechanickém svezení a svému vozu jste schopni i leccos odpustit, mají pro vás u Mazdy to pravé ořechové.