Testy ojetin
Test ojetého hybridu. Toyota Auris po čtyřech letech
Hybrid. Před dvaceti lety technologie z budoucnosti. A nyní? Hojně rozšířený pohon napříč všemi kategoriemi. Dnešní otázka ovšem zní - jak bude složitý hybrid po téměř 100 000 kilometrech fungovat?
22.6.2017, Martin Müller
Toyota Auris Hybrid funguje i po letech služby.

Jedno se za ta léta nezměnilo. Hlavním hybatelem v hybridní sféře zůstává Toyota, která u nás jen v loňském roce prodala 80 procent všech hybridů. Čím to, že je tak úspěšná? Lidé milují pokrokovost, zároveň si však hlídají spolehlivost svých vozů a v našich končinách jde často také o to, že nechtějí naštvat své sousedy. A Toyotou přece nikoho nenaštvete. Hybrid od Toyoty navíc prostě funguje a japonská továrna se jako jediný výrobce podobných vozů může pochlubit tím, že drtivá většina jejích hybridů odjezdí 200 tisíc kilometrů bez komplikací. Prý stačí jen měnit olej v motoru a v bezestupňové převodovce CVT (po 20, resp. 50 tisících kilometrů). A tak jsme tu pověstnou spolehlivost vyzkoušeli.

Moderní technika v nenápadném obalu

Proč padla při výběru bazarového testu volba přávě na Auris? Verze Hybrid ukrývá stejnou techniku jako Prius třetí generace. Oproti němu se však Auris tváří velice nenápadně, což může být pro někoho silným argumentem. Vzhled ale není jeho silnou stránkou. On totiž, upřímně řečeno, nikdy nebyl hezký. Kostkatý design s výrazně rovnými plochami a maskou protaženou do světel se nosil naposledy v minulé dekádě a mnoho nepomáhají ani antracitová kola testované specifikace. Na vzhledu nic nezměnil ani facelift, který proběhl před necelými dvěma lety. Ale kdo si kupuje hybrid kvůli designu? I přes svůj vzhled totiž Auris ukrývá soudobou techniku. Vypovídají o tom třeba zadní svítilny LED, couvací kamera nebo denní svícení v čelních světlometech. Jako stará škola se tedy jen tváří.

Konkrétně náš kus je z roku 2013. Sedadla potěší dobrým tvarováním i vhodným ukotvením a roky provozu na nich nejsou znát. Kůže na volantu a zejména pak plastové výplně dveří už ale známky stáří vykazují. A jestli hledáte vyloženou tragédii, pak na vás „vyvrzne“ okamžitě po nasednutí. Středový panel s voličem jízdním režimů se kýve o dobré dva centimetry! A je jasné, jak k tomu došlo - stačí si sem opřít nohu. Když to praktikujete sto tisíc kilometrů… Pro ujištění jsme si v průběhu testu sedli i do jiných dvou Aurisů. Stejný výsledek. Ne v takové míře, oba vozy však měly najeto o pár desítek tisíc kilometrů méně. Umístit tento panel samostatně zkrátka nebylo chytrým řešením.

Design palubní desky pak ukázkově koreluje se zevnějškem. Působí staře, je velice hranatý, ale přesto ukrývá barevný displej s grafy o tocích výkonu, které skvěle kontrastují s japonskými digitálkami devadesátých let. Pokud si tedy libujete v ostrých hranách, paradoxech a hlavně počátku tisíciletí, budete Auris milovat. V opačném případě je ale nutné nahlédnout pod slupku.

Hybrid Synergy Drive

Auris Hybrid vychází z třetí generace Priusu, jehož stejnojmenný pradědeček byl představen již v roce 1997. Zajímavé je, že princip pohonu se za uplynulých dvacet let nijak zásadně nezměnil. Stále jde o kombinaci spalovacího motoru s atkinsonovým cyklem a elektromotoru, které dokáží pracovat buď zvlášť, nebo ve vzájemné synergii (odtud pojmenování Synergy Drive). Výkon celkové soustavy činí 100 kW, přičemž na atmosferickou osmnáctistovku připadá 73 kW. Samotný elektromotor pak disponuje výkonem 60 kW, celkový výstup soustavy tedy neodpovídá prostému součtu.

Výdrž nových baterií by měla u Aurisu Hybrid vystačit i na několik plně elektrických kilometrů, přičemž neoficiálně vám lidé v Toyotě řeknou, že reálně jde tak o 2 až 3 kilometry. Připomeňme si, že nejde o plug-in hybrid, baterie v Aurisu jsou nabíjeny pouze mechanickým třením, které vzniká při brzdění. Jaká je tedy realita po nájezdu 100 tisících kilometrů?

Musím přiznat, že jsem byl příjemně překvapen. Po zkušenostech s nejmenovaným chytrým telefonem, jehož baterie má kapacitu dva roky a dost, jde o vítanou změnu. Čtyři roky starý Auris s plně nabitými bateriemi sice po aktivaci elektrického režimu nezdolá 3 kilometry, poloviční vzdálenost mu však nečiní sebemenší potíže. A že se takový plně elektrický kilometr či dva hodí! Můžete třeba strašit chodce…

Perfektní do města

Potenciál testovaného hybridu se projeví především v městském a příměstském provozu se zvýšeným počtem kolon. S hybridním Aurisem si téměř každou kolonu vystojíte v tichosti, klídku a navíc - zadarmo! Použitý atmosferický motor je skvělý také v tom, že mu z principu jeho konstrukce nevadí časté startování, takže se o životnost nemusíte strachovat. Rovněž převodovka CVT (v případě hybridu E-CVT) skvěle zvládá nejen plynulé rozjezdy, ale i přechody mezi jednotlivými režimy.

Pokud nejste automobilový fanda, který si všímá každého detailu, rozdíl mezi režimy „motor“ a „motor podporovaný elektromotorem“ nepoznáte (plně elektrického režimu si samozřejmě všimnete). Startování motoru je okamžité a parádní je i odezva plynového pedálu. Atmosferická jednotka hbytě reaguje, a když potřebujete plný výkon (hlavně točivý moment z elektromotoru), dočkáte se po necelé sekundě příjemně intenzivního zátahu. Auris Hybrid není rychlý, předjíždět se s ním ale dá. Přesto jde však zejména o městské auto, čemuž odpovídá i spotřeba. Na dálnici často nepojedete za méně než 7 litrů. Při rozvážném korzování městem však budete trvale pod hranicí 5 litrů. A jde to i za 3,7!

Vrásky ze servisu?

Pohonná soustava ze servisního pohledu nečiní potíže. Jsou tu ale jiné věci, na které byste si měli dát pozor. Vůz je svým pojetím tak trochu jiný a trápí jej tedy i jiné problémy. Tak například brzdy. Ke slovu se z důvodu indukčního brzdění elektromotorem moc často nedostanou a po čase tak mohou být zarezlé a unavené. U Aurisu Hybrid si proto dobře poslechněte brzdové destičky, jejichž tření o kotouče by při jízdě nemělo být slyšet. Právě ono na potíže se zatuhlými brzdami poukazuje. Vyzkoušejte si ale také dávkovatelnost brzd. I ona mnohé prozradí. Hodně Aurisů mívá rovněž zvlněné kotouče.

Problémy ale bývají také s ložisky předních kol, vůlemi v řízení nebo se servomotory řízení. Ložiska ale bývají slyšet, vůle okamžitě poznáte na rozbitějších cestách a i „chycený“ servomotor je patrný již od volnoběhu. Výjimečně se pak může objevit únik kapalin z převodovky. Vícero dalších problémů však Auris Hybrid netrápí, což je proto Toyotu vzhledem ke složitosti pohonného ústrojí skvělý výsledek.

Když víte, co chcete

O tom, že se Auris Hybrid cítí nejlépe ve městě, svědčí koneckonců i jeho jízdní projev (a také to, že nemá otáčkoměr). Pod brzdami je cítit vyšší hmotnost a vůbec - auto dělá všechno tak nějak průměrně. Zatáčí s jasně ohraničenou nedotáčivostí, kupředu jede dostatečně, řídí se snad až příliš lehce a při vyšších rychlostech umí být i trochu hlučné. A běda jak na něj jdete s tvrzením, že se jedná o nejsilnější verzi z modelové řady Auris. Hybridní Toyota bere okamžitě nohy na ramena a odvolává se na svoji ryze ekologickou povahu.

Ne, tohle skutečně není řidičské auto. Pokud však potřebujete nákupní tašku do města, milujete pokrokovost, ale zároveň nechcete vystupovat z davu jde o skvělou volbu, které se kupodivu není nutné bát ani v případě, že jdete do bazaru. Ušetřit nějakou tu korunu a koupit si hybrid dává v případě Toyoty skutečný smysl.