Testy ojetin
Škoda za milion. Ojetý Superb Kombi 2.0 TDI
Od Superbu druhé generace navzdory některým představám nelze očekávat chování luxusního vozu. Rodinným účelům však plně postačuje a navíc se ani moc nekazí. Jak je na tom se spolehlivostí po 140 000 kilometrech a jaké vlastnosti nabízí?
3.7.2017, Martin Müller
Superb

Ceny nových Superbů nikdy nedosahovaly takové úrovně, aby si je majoritní část Čechů mohla dovolit. Bazar ale všechno mění. Dříve nadmilionový Superb stojí po třech letech ani ne polovinu a poskytuje přitom všechna zásadní pozitiva, která se v průběhu najetých kilometrů neztrácí. Stále jede tak, že jej nemusíte považovat za ucourané auto, až na chybějící xenony rozhodně nepůsobí staře a ten podélný prostor! Ostatní mohou jen tiše závidět. Zároveň jsou ale často slyšet nářky nad pověstnou citlivostí na kvalitu nafty, která prý v naší zemi vyprovází vstřiky na onen svět a působí značné potíže EGR ventilům. Jak je to doopravdy?

Facelift změnil více, než se zdá

Superb druhé generace vždy byl, je a bude o prostoru. Proto jsme do testu vybrali provedení kombi, které gigantické vnitřní rozměry ještě umocňuje (a také se nám víc líbí). Objem 633 litrů pro zavazadla, to je dost i pro pětičlennou rodinu. Zároveň s tím se nám však vracejí vzpomínky na to, jak jsme před lety kritizovali až překvapivě úzký interiér, v němž se dva proti sobě nastupující muži snadno dotknou rameny. Suberb II zkrátka nezapře základ v podobě Golfu Mk6 a jeho úzký podvozek. Pětičlenná rodina si sem dá všechna zavazadla, prostřednímu členovi vzadu však nezávidíme.

V roce 2013 přišel facelift, v rámci něhož dorazila obměna světelné techniky, nárazníků, navigačních dat, volantu, dekoračních materiálů, vzorování potahů sedadel nebo lepší vytlumení zavazadelníku od kol. Superb II po faceliftu je proto o trochu tišší a při jízdě, byť se to nezdá, umí i lépe zatáčet. To je dáno mírně pozměněnou geometrií a také použitím reaktivnějších tlumičů, které lépe odpovídají dané specifikaci. Testovaný Superb s motorem 2.0 TDI 125kW CR je po faceliftu tedy znatelně schopnější a méně gumový.

Chování vysloveně reprezentativního vozu se ale samozřejmě nedostavuje. Vůz má i na dnešní poměry hodně necitlivé řízení a rovnež nastavení dvouspojkové převodovky DSG ukazuje, že nejlepší léta má šestistupňová generace převodovky s mokrými spojkami již dávno za sebou. Ze servisního hlediska z ní však nemusíte mít strach. Olej stačí měnit jednou za 50 000 km a jiné problémy s ní bývají jen zřídka. A navíc vám o jejich příchodu převodovka sama ráda řekne. Začne totiž častěji nelogicky řadit. Výměna spojek pak na majitele zpravidla čeká při 180 000 kilometrech.

Proklaté sedačky

Má největší výtka z pohledu řidiče ojetého Superbu však směřuje k sedadlům. Koncern Volkswagen již dlouhá léta používá látku, která na sedadlech, tedy pokud jsou nová, působí fantasticky. Je režná, tuhá, nijak zbytečně poddajná a na dlouhých cestách i velmi pohodlná, neboť dokáže odsát velké množství potu z vašich zad. Jenomže ani zdánlivě geniální potah není bezchybný a po zhruba 100 000 kilometrech potřebuje vyčistit, jinak své vlastnosti ztrácí. Nedej bože, aby měl vůz najeto 140 tisíc kilometrů jako v našem případě. Ze Superbu jsem pokaždé vylezl upocený a již druhý den s sebou raději vozil dvě náhradní trička.

Nic z toho se vám ovšem nestane, pokud v bazaru narazíte na vůz s příplatkovými sedadly a lepším ergonomickým tvarováním. V takovém případě neváhejte, a i kdyby Superbu některé další věci chyběly, chtějte právě tento. Základní sedadla vás totiž ještě ke všemu nutí alespoň každých 200 kilometrů zastavit a pořádně si protáhnout krk a celá záda. A Superb si přece nekupujete kvůli krátkým cestám. Upřímně, základní sedadla pro mne byla opravdu nejvýraznějším mínusem celého vozu.

Není to jen dobrý taxík

Pojďme se ještě vrátit k tomu zatáčení. Jasně, tvrdší tlumiče samozřejmě neznamenají, že se z kombikového Superbu stal král zatáček, jeho delší karoserie s úzkým rozchodem kol vás ale přinejmenším už tolik neotravuje. Jinými slovy, zatímco s verzí před modernizací bych určitě raději stál v dálniční koloně, s faceliftem si s chutí střihnu objížďku po zasekaných okreskách. Výkon 170 koní a točivý moment 350 Nm bohatě stačí k občasným předjetím a pozitivním zjištěním je také spotřeba. Kdysi zřejmý atak na 8litrovou hranici (u nezajetého novinářského kusu) se po náloži kilometrů u bazarového auta výrazně uklidnil. Dlouhodobě jsem jezdil za 6,1 litru na 100 kilometrů, přičemž nebyl problém cestovat i pod 5 litry.

Rádoby znalý Superbů vám řekne, že motor 2.0 TDI CR se 125 kilowatty je jeden z nejlepších motorů, který ve voze dostanete. Zároveň vás ale varuje před odchodem vstřiků a tekoucími vodními pumpami. Na tom by byla část pravdy. Se vstřiky je to ale trochu jinak. Automobilka si jejich výrazné poruchovosti všimla a v září 2010 nahradila piezoelektrické vstřikovače Bosch elektromagnetickými (solenoidovými). Stále tedy platí, že byste si měli dát pozor na kvalitu čepované nafty, jako čert kříže se ale daných problémů bát nemusíte.

Nemáme se špatně

U vyšších nájezdů ale důrazně doporučuji vůz ihned po studeném startu projet. Neměl by dunět ani klepat, rozjezdy by měly být plynulé. Pokud nějakou z výše uvedených vlastností zpozorujete, přičítejte ji s vysokou pravděpodobností na účet dvouhmotovému setrvačníku. Jeho výměna přijde na zhruba 20 000 Kč a může být nutná prakticky při jakémkoliv nájezdu. Záleží totiž, jak bylo s vozem zacházeno, ne kolik má najeto. Za přímý důsledek selhání dvouhmotového setrvačníku pak můžeme považovat také nadměrné opotřebení ložisek klikové hřídele motoru. To už je sice trochu extrémní případ, přesto však tento problém nepodceňujte. V neposlední řadě se u testované verze může také stát, že nestartuje, v takovém případě bývá chyba v palivovém čerpadle, a o něco častěji odchází brzdová soustava. Kotouče ani destičky však na Superb nejsou drahé.

Bazarový Superb druhé generace jistě není takovou modlou, za jakou jej někteří považují, svou úlohu ale plní dobře - zvláště po faceliftu. V průběhu jednoho týdne jsem s ním urazil bezmála 2000 kilometrů a nebýt zmiňovaných sedadel nebo středového tunelu, který řidičovu nohu nekompromisně tlačí doleva, neměl bych s ním sebemenší problém. Vůz i přes 60litrovou nádrž urazí na jedno natankování bezmála 1000 kilometrů, není vůbec nepohodlný a v běžných situacích se zkrátka nestane, že byste sem něco nedali. Zda byste za takovýto vůz dali 470 000 Kč, nechám na vás, když ale vidím některé (zejména východní) konkurenty, říkám si, že se tu s tím naším Superbem vlastně nemáme zase tak špatně.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama