Testy ojetin
Rodinné dědictví. Podívejte se, jak jezdí Škoda 120 L
Nastupující generace mladých řidičů nejspíš už ani netuší, jak vlastně vypadala klasická stodvacítka. Tyto stroje ze silnic skoro vymizely a nalézt dnes pěkný kus znamená pořádně sáhnout do kapsy. Pojďte se s jednou takovou svézt a připomeňte si dávno minulá léta...
23.11.2017, Martin Müller
ŠKODA 120 L 1

V posledních letech se staré vozy Škoda začaly pořádně zhodnocovat. A nejenom ty s motorem za zadní nápravou. Na ceně stoupá také Favorit, který byl ještě před nedávnem k mání za pár stovek, přičemž za 5 000 korun už jste koupili vyloženého krasavce. Dnes už stojí mnohonásobně více a s vozem Škoda 120 L je to logicky ještě horší. Pěkný kus vás vyjde na více než 50 000 korun, a když chcete něco vysloveně speciálního, o penězích se raději nemá cenu bavit.

Přesto se auta našeho mládí stále dají najít a při jízdě s takovou klasickou „škodárnou“ pak na vás dýchne hezká řádka vzpomínek. Samozřejmě postupem času člověk spoustu věcí zapomene a už se mu ani nevybaví, jak v každém druhém kopci vařil, jak ho štvalo, že pod přední kapotu v podstatě nic nedá, nebo jak moc tohle auto vlastně žere. Vždyť má jen čtyři kvalty, takže jet o víkendu na chalupu znamenalo výlet na půl dne, ze kterého vás přinejmenším bolela hlava.

Svezení vs. každodenní realita

Při podobných nostalgických svezeních jsme obvykle svědky nadšených úsměvů a nezměrné radosti. Ale přiznejme si, den co den by s vozem Škoda 120 L asi nikdo jezdit nechtěl. Není bezpečný, rozhodně není úsporný a život s ním kvůli koncepci motoru za zadní nápravou nebývá právě nejlehčí. Když totiž chcete jet rychleji, chce to hodně cviku, více jemnosti v nájezdech do zatáček a hlavně pořádnou dávku odvahy. Ukroutit předními koly kinetickou energii motoru na druhém konci auta zkrátka není nic pro slečinky a ani dobří řidiči to s rozparáděnou „stodvácou“ nemají lehké.

Rovněž se říká, že dnešní auta vyměkla. Ale opravdu si to po svezení se 120 L může někdo myslet? Lehké řízení Škody, která má sotva 900 kil, se ani náhodou nedá srovnat s dnešní Fabií, novým Rapidem či s Octavií. Je sice citlivější, ale tím všechna pozitiva končí. A stejné je to s brzdami, citlivostí auta nebo s celkovou tuhostí. A tak bychom mohli pokračovat prakticky do nekonečna.

Nač ta nostalgie?

Jistě, v přeplňovaném autě se člověk necítí tak mechanicky. Ale odezva na plyn je i u zachovalé stodvacítky s kompletně udělaným motorem ve srovnání s moderním turbomotorem jako krájení brambor dřevěným klackem oproti kuchyňskému noži. Pokud se tedy ptáte, zda se automobilový průmysl vydal tím správným směrem, pak je odpověď zcela jasná. Škoda 120 L se ani náhodou nedá poměřovat s dnešním průměrem a považovat ji za jakousi modlu je naprosto zcestné. Přesto ji milujeme.

Navždy zůstane v našich srdcích, a pokud nalezneme krásný kus jako je tento, velmi rádi se projedeme. Na svoji dobu to bylo vážně skvělé auto. Jenomže časy již pokročily, a když na chvilku zavzpomínáte a nebudete si namlouvat, že dřívější auta byla lepší, zjístíte, že lépe než v současnosti jsme se nikdy neměli.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama