Testy ojetin
Herbie žije! Bazarový Volkswagen Beetle 1.2 TSI
Dnes už nepůsobí výrazným retro dojmem a možná si o něm myslíte, že jde jen o předražený Golf. Pravdou ale je, že tohle autíčko má až nepřirozeně pozitivní auru, kterou vám i přes svůj volkswagenovský původ dokáže zpříjemnit každý den za volantem. Na co si u něj dát pozor?
30.11.2017, Martin Müller
Volkswagen Beetle 1.2 TSI jízda 10

Volkswagen na přelomu tisíciletí podnikl odvážný krok. Nabídl model New Beetle, který do boje o zákazníky vyrazil s otřesným podvozkem a řadou originálních prvků, které se popravdě moc nechytily. Auto jako takové se však jistého úspěchu dočkalo a dokonce i dnes, po téměř dvaceti letech, jich na silnici vídáme poměrně hodně. Může za to zejména cena - New Beetle s populárním chrochtavým 1.9 TDI koupíte za směšných 50 000 Kč, přičemž v jiných koncernových autech stejného stáří vás tato kombinace vyjde podstatně dráž. Anebo za stejné peníze koupíte vůz takzvaně na dožití.

Není brouk jako brouk

A tak se ve Volkswagenu rozhodli, že to zkusí ještě jednou a lépe. Novější vůz, tedy celkově třetí generace populárního brouka, už se nejmenuje New Beetle, ale jen Beetle. A kromě kulatých tvarů a shodného zaměření na zákazníky vyznávající retro nemá s minulostí svého jména, jakkoliv o ni opírá svou existenci, už nic společného.

Jde o směsici dílů, která by se nejlépe dala popsat jako Volkswagen Golf šesté generace využívající koncernové zkušenosti s modely Eos a Golf kabriolet. Beetle má dokonce bezrámová okna, čímž ovšem utrpěla torzní tuhost celého vozu. Z toho důvodu si po otevření dveří můžete všimnout zámků, do nichž dveře zapadají, aby se při jízdě příliš nechvěly. Jako bazarovým zákazníkům vám však tato skutečnost může dělat radost. Proč?

Bezrámová okna jako pojistka

Beetle kvůli bezrámovým oknům není tak tuhý a po vážnější nehodě se velmi těžko spravuje. A protože jde o vůz, na který jsou i poměrně drahé díly, nikdo to moc nedělá. A tak se mnoho kusů po náročných opravách v inzerci neobjevuje, což je pro zájemce dobrá zpráva. To podstatné, co Beetle dělá klasickým Volkswagenem, navíc zůstalo.

V našem případě jde o vůz z roku 2013, tedy čtyřleté auto s nájezdem lehce přes 90 tisíc kilometrů. I přes líbivé pruhy a číslici 73 na bocích, která odkazuje na legendární filmy o broukovi jménem Herbie, však pod kapotou najdeme pouze maloobjemový motor 1.2 TSI s výkonem 77 kW (105 koní). A pokud jde o jízdu, jeho příbuznost s Golfem je na první pohled zřejmá.

Žádný závoďák

Beetle je o trochu těžší, má hloupější (čtěte tupější) podvozek a mnohem více dupe od zadních kol. Z hlediska projevu jde však o klasický Volkswagen Golf VI, anebo Octavii II po faceliftu, chcete-li. Jede příjemně, tiše a uvolněně. Na plynu je zpočátku až zbytečně zbrklý, asi aby se předvedl. Jenomže když pak po něm chcete, aby se vážně ukázal, už se ničeho kromě zvýšení spotřeby nedočkáte. Tomuto Beetlu to ovšem nemám za zlé, více než kterýkoliv z jeho sourozenců totiž cílí na klidné řidičky, případně muže, kteří nejezdí moc často za město. A v těchto podmínkách svou práci zastane dobře.

Uvnitř navíc působí daleko lépe než běžná Octavia či Golf. Způsobují to lakované plochy, které najdete i ve výplních dveří, menší prosklená výplň a celkově dobře utěsněný vnitřní prostor. Bezrámová okna absolutně nejsou slyšet a jediné, co vás bude dennodenně štvát, je rozměrnost předních dveří, kterými můžete snadno obouchat všechna auta okolo. Tak opatrně.

A zase ty rozvody

Pihou na kráse u městského živlu jménem 1.2 TSI však mohou být chrastící rozvody. Ty už při 100 tisících kilometrech činí obtíže vozům, s nimiž se předchozí majitelé příliš nepárali. Problém poznáte okamžitě po nastartování, kdy se ozve chrčivý zvuk, který po chvilce ustane. Zde tedy pozor. Načnutý rozvodový řetěz umí kompletně zničit celý motor.

Motor TSI s výkonem 77 kW zároveň trpí na problémy se škrtící klapkou, která zůstává viset a motor následně vůbec nereaguje na plyn, anebo zůstává v otáčkách. Oprava není drahá, ale jde o poměrně častý problém, který se vyskytoval už při nízkých nájezdech. Pozor si dejte také na šestistupňovou manuální převodovku, její končící životnost prozradí tupé rány při jednotlivých přeřazeních.

Otázka preferencí

Samotný Beetle vlastně moc chyb nemá. Jeho podvozek funguje v rámci daných vlastností dobře a spolehlivě, neklade vyšší náročnost ani na tlumiče, ani na přilehlé komponenty, a brzdy jsou u této verze sice jako máslo, ale s podprůměrně rychlým broukem by stejně nikdo závodit neměl. I německá Dekra poslední Beetle ostatně hodnotila velmi kladně, z tohoto pohledu je tedy vše v pořádku. Vzhledem k atypickému tvaru karoserie s poměrně kolmým čelním sklem často najdete vůz, který má okno osekané od kamínků, ale to už jsou detaily.

Je to tedy Golf, nebo to není Golf? Osobně jsem toho názoru, že teprve až po modernizaci před necelými dvěma lety se Volkswagen Beetle jízdně přiblížil k nejlepším vozům nižší střední třídy. Testovaný vůz snad až příliš dupal a jízdní dynamika vážně za moc nestála. Na druhou stranu jsou tu ale řidiči, kteří takový podvozek svému „broučkovi“ rádi odpustí, nebo ještě jinak, ani si ničeho nevšimnou. Jezdí totiž většinou po městě a spíše než o to, jak auto jezdí, jim jde o to, jak vypadá. A právě ti si namísto klasického Volkswagenu Golf klidně mohou koupit sympatický a aurou opředený Beetle. Není to špatné auto a za 274 000 Kč vlastně ani není moc drahé.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama